Co má společného tantra a porod? Pro někoho může znít tato kombinace absurdně. Pokud se díváme na porod jako na utrpení, proces plný bolesti, který chceme hlavně přežít a mít ho co nejrychleji za sebou, a na tantrickou masáž jako na něco sprostého, zakázaného nebo dokonce úchylného, pak tato dvě témata opravdu nejdou dohromady. A nejspíš ve většině žen v dnešní době a v naší společnosti jsou tyto pohledy zakořeněné.
Zkusme se na to podívat z jiné stránky. Jaké podmínky potřebujeme pro to, abychom si naplno užily krásnou masáž? V ideálním případě by mělo být v místnosti přítmí, teplo, měly bychom cítit nám příjemné vůně, mít u sebe pouze lidi, v jejichž přítomnosti se cítíme bezpečně, nestydíme se před nimi odhalit jak fyzicky, tak duševně. Protože teprve pak se dokážeme soustředit na sebe a naplno se uvolnit ve všech směrech. Naše tělo v tu chvíli nebude vyplavovat stresové hormony a naopak začnou pracovat hormony štěstí a lásky, a to především oxytocin. A víte, který hormon je zásadní při porodu? Ano, je to právě oxytocin. Pokud při porodu nejdou kontrakce tak, jak by měly, dostaneme od zdravotníků tento hormon do žíli uměle. Proč ale jeho vyplavování nepodpořit přirozeně? A pro tento proces platí právě stejné podmínky, jako pro skvělou tantrickou masáž.
Celý život jsem měla z porodu strach. Strach z bolesti.
Celý život jsem měla z porodu strach. Strach z bolesti. Myslela jsem si jak strašně bolí když miminko leze ven. I přes to, že jsem se na první porod připravovala, bylo pro mě překvapení, že to, co bolí, bylo břicho při kontrakcích. Od prvních kontrakcí do samotného narození tehdy uplynulo 48 hodin. Na porodním boxu jsem byla 12 hodin. Bylo to nekonečné. Pokaždé, když jsem ale dostala informaci, že něco porod urychlý (klistýr, prasknutí vody nebo infuze s oxytocinem), místo radosti se to ve mně stáhlo a dostala jsem strach, protože jsem si pořád myslela, že to, jak poleze ven, bude strašně bolet. Když po těch hodinách přišla od PA informace, že můžeme jít tlačit, nevěřila jsem tomu. Měla jsem totiž pocit, že už to nikdy neskončí. Když se kontrakce rozjížděla, začala jsem bolest nejdřív prodýchávat a pak jsem tělo nechala tlačit zatímco jsem uvolnila pánevní dno tak, jak jsem nacvičovala s pomůckou Aniball. Najednou byla v ten moment veškerá bolest pryč a dole v pánvi jsem cítila příjemný pocit. Byla jsem z toho překvapená. Na pár kontrakcí byl první syn venku. Já jen s minimálním poraněním.
Na konci roku 2023 jsem otěhotněla znovu a čekala jsem dalšího syna. Ze začátku těhotenství jsem se na porod i těšila. Jak se to ale blížilo, začínala jsem mít strach. Především z toho, že to bude opět dlouhé, z bolesti, z případných poranění. Moc tomu nepřidala ani paní doktorka po ultrazvuku ve 37. týdnu, kdy mi řekla, že je miminko celkem velké. Měl už tehdy 3,5 kg, to měl první syn už při narození, a tady zbývalo ještě 3 týdny do termínu.
Jak se termín porodu blížil, nervozita stoupala a já jsem si musela najít něco, na co se budu u porodu těšit.
Jak se termín porodu blížil, nervozita stoupala a já jsem si musela najít něco, na co se budu u porodu těšit. U toho prvního jsem se těšila na vanu, miluju totiž horkou vanu, a do té jsem se plánovala pomořit i při porodu. To mi ale nevyšlo - bylo mi v ní hrozně zle od žaludku a také kontrakce jsem tam snášela hůř. Nakonec mi bylo nejlépe ve sprše v sedě na zemi poté, co jsem sklouzla z míče. Koupila jsem si tedy tentokrát čokoládu, kterou také zbožňuji, s tím, že si jí dám u porodu, a budu se tak mít na co těšit. Po tom, co jsem jí doma vždy vzápětí snědla a šla si koupit novou a takto několikrát dokola, jsem to s čokoládou vzdala a musela jsem si najít jiné "porodní lákadlo".
Pak jsem si vzpomněla na závěr mého prvního porodu a zároveň narazila na youtube na rozhovor o orgasmickém porodu. V tu chvíli jsem měla něco, na co se budu u mého druhého porodu těšit. Bude to ten závěr. Ze kterého jsme minule měla největší strach. Tak teď se na něj budu těšit. Věděla jsem po zkušenostech s Aniballem, s porodem a s tantrou, že zásadní je se (nejen) v pánvi co nejvíce uvolnit. Začala jsem to tedy trénovat, prodýchávat a uvolňovat, zaměřit pozornost “tam dolu”.
Když mi začaly kontrakce ve 3 hodiny ráno přesně v den termínu porodu, věděla jsem, že chci jet do porodnice co nejdříve. Budu klidnější a budu se moct uvolnit. Někdy po 5. hodině ráno jsme tam dorazili, po příjezdu mě doktorka vyšetřila a udělala ultrazvuk. Porod se rozbíhal, ale bylo to ještě úplně na začátku. Podle ultrazvuku bylo jasné, že bude mít okolo 4 kg, spíše více. To mě trošku znervózňovalo, ale snažila jsem se být v klidu. Dali mě na pokoj na šestinedělí, vzala jsem si nadstandard, abych měla soukromí a klid. Nejdřív jsem tam byla sama, po poledni dorazil manžel. Když už mě kontrakce nenechaly ležet, zkoušela jsem různé polohy - na posteli, na gauči, na míči, na židli. Ale nic mi nedělalo dobře. Pak jsem si vzpomněla na minulý porod a polohu ve sprše na zemi. Šla jsem to vyzkoušet a bylo to super. Takto jsem strávila většinu porodu. Nejdříve ve sprše na pokoji, poté ve sprše na porodním boxu, kam mě někdy po 23. hodině přesunuli. I tam jsem pod proudem horké vody trávila většinu času. Buď v sedě, nebo jsem se sprchou v ruce chodila sem a tam, abych miminku pomohla gravitací, nebo jsem jen stála opřená o stěnu a houpala se v bocích.
Když mi řekla, že si už můžu pomalu při kontrakci přitlačit když se mi bude chtít, měla jsem radost. Věděla jsem totiž, že už se blížíme mému vytouženému závěru
Úplný závěr porodu už jsem trávila vleže na boku na porodním lůžku. Porodní asistentka mě různě polohovala, dávala mi míče mezi kolena, masírovala mi bederní oblast, mazala bříško olejíčkem pro podporu kontrakcí. Když mi řekla, že si už můžu pomalu při kontrakci přitlačit když se mi bude chtít, měla jsem radost. Věděla jsem totiž, že už se blížíme mému vytouženému závěru. Při další kontrakci jsem jí tedy již nepřodýchávala, ale zkusila jsem lehce přitlačit a zároveň spodek uvolnit. V tu chvíli byla bolest kontrakce pryč a přišel ten příjemný pocit. Cítila jsem, jak při každé další kontrakci už se tam hlavička tlačí. Soustředila jsem se dál na uvolnění svalů v pánvi a vnímala jsem tlak, který ale vůbec nebolel. Když došlo na finální tlačení a hlavičku už lezla ven, uvolnila jsem se asi až moc a lezla rychleji než by měla. PA mě tedy zastavila ať netlačím a jen to prodýchám. Hlavičku jsem cítila hodně intenzivně, ale stále bez bolesti, a při další kontrakci už pomalu vylezla celá a následně i zbytek tělíčka. Jen na jedno ramínko jsem lehce přitlačila, jinak to šlo opravdu hladce.
Nevím, zda můžu tento porod nazvat vyloženě orgasmickým, to záleží, co si každý z nás pod tímto souslovím představí, ale určitě ho můžu nazvat příjemným. A díky tomu, že byl ten závěr příjemný fyzicky, okamžitě to smazává ty dlouhé hodiny bolestivých kontrakcí, které tomu předcházely a zážitek ve mně zůstává čistě pozitivní. Navíc i přesto, že syn vážil nakonec 4,2 kg, odcházím úplně bez poranění.
Porod tedy nemusí být vždy utrpením plným bolesti, ale může to být i zážitek, na který budete vzpomínat s radostí.
M.